pondělí 28. srpna 2017

Záchvatovité přejídání

Tenhle pojem už je taky poměrně rozšířený. Ještě nedávno se o záchvatovém přejídání moc nemluvilo a taky ani nevědělo, ale už v té době se našlo spoustu lidí, kteří tímhle trpěli. Ovšem nemohli se toho o něm moc dozvědět, protože toho opravdu nikde nebylo moc jako třeba rozšířená témata anorexie či bulimie. Záchvatovité přejídání je bohužel taky jedna z psychických nemocí a měla by se nějak řešit. Teď už je toho na internetu o tomhle problému hodně a je to jen dobře, protože ono občas člověku pomůže, když si přečte rady a zkušenosti ostatních a taky zjistí, že tímhle netrpí sám. Ono si to totiž přiznat je opravdu těžké. Hlavně někomu, protože se člověk cítí dost poníženě. Mě bohužel tahle porucha doběhla taky.

Výsledek obrázku pro přejídání

Pro ty, kteří o tomhle nikdy neslyšeli, trochu upřesním tuhle nemoc. Jedná se o to, že člověk během krátké chvíle sní enormní množství jídla, které může pokrýt i jeho příjem třeba na týden! V tu chvíli ani nevnímá, co jí, prostě potřebuje jíst, všechno, hlavně vše sladké, tučné a všechno, co si v hlavě řadí za "nezdravé". Jí dokonce i to, co mu nechutná nebo velmi zvláštní kombinace jídel. V tu chvíli je mu to jedno. Přecpe se tak, až je mu špatně, ale většinou nezvrací. Pak nastanou velké výčitky. Nemůže pochopit, proč to udělal a je mu ze sebe zle. Dělá to většinou mimo společnost, když je sám, před lidmi by to nejspíš neudělal, protože by si připadal trapně.

Ano, zní to šíleně, ale bohužel, je to tak. Není to nic, čím by se člověk chtěl chlubit a já samotná jsem to nechtěla nikomu říkat. Ono ale někdy dost pomůže se někomu svěřit.

Jaké můžou být příčiny? 
Může jich být hodně. Buď je to velké omezování se za účelem hubnutí, které člověk stejně dlouho nevydrží a pak se přejí a kila, která shodil má ihned zpět, plus nějaká navíc. Nebo to může být z nějaké psychické příčiny (jí ze stresu). Taky moc nepomáhá, když člověk dělí jídlo na zdravé a nezdravé, protože pak si to nezdravé snaží odepírat, necítí se kvůli tomu dobře a následně se ho přejí. Neexistuje žádná nezdravá potravina, pouze nezdravé množství a to je důležité si uvědomit.


Můj příběh
Když se tak snažím vzpomenout, proč to začalo u mě, ani vlastně sama nevím. Ono jak jsem se snažila přibrat na normální váhu a začala jíst víc, přestala se bát různých jídel a normálně je jedla, tak se to ve mně asi nějak probudilo. Nebylo to hned, ale občas jsem se trochu přejedla. To bych ještě nebrala jako záchvat, nebylo to tak hrozné. Až jednou se to dost zvrtlo. Bylo to v září 2016 a já toho spráskala hodně. Bylo mi zle, fakt jsem myslela, že to ze sebe vše vyzvracím, což se nekonalo, i když jsem to sama chtěla (díky bohu, že si neumím zvracení sama vyvolat, nechtěla bych spadnout ještě do bulimie). V tu chvíli jsem se dost polekala, naštěstí se mi to pak dlouho nestalo. Ale od začátku roku 2017 jsem se začala častěji přejídat. Bývalo to jednou týdně, pak třeba i víckrát a já z toho byla úplně špatná. Přiznala jsem to tenkrát příteli a hodněkrát mu plakala na rameno. Snažila jsem se z toho dostat, ale pořád jsem dělala vše špatně. Po přejedení jsem nastolila vyřazení "nezdravého", omezila se v jídle a pak to samozřejmě skončilo opět u bagrování ledničky. Postupně jsem si začala uvědomovat, že na to musím jinak. A momentálně si myslím, že jsem na tom dobře. Ještě nedávno jsem se přejedla, ale už to začínám trochu ovládat. Nevím, zda jsem z toho venku nebo ne, ale pomalu to slábne, tak se modlím, ať zas nepřijde ten špatný den.

Moje rady, jak přestat:
  1. Nesnižovat příjem (Po přejedení se nesnažit omezit v jídle. Teď prostě zapomenout na hubnutí, momentálně jde hlavně o to, abyste se uzdravili z téhle nemoci. Vykašlala bych se na nějaké počítání a hlídání každého sousta navíc, to člověka jen stresuje. O to teď nejde. Nyní se musíte snažit nepřecpávat, tím totiž váha letí nahoru. Možná jste přibrali z přejídání a chcete zhubnout, ale první se prostě musí vyřešit tenhle problém, pak až hubnutí, takže klidně jíst větší porce, pořád lepší, než se pak přecpat vším možným.)
  2. Nedělit jídla na zdravá a nezdravá (Jak už jsem zmiňovala, není zdravá a nezdravá potravina, pouze nevhodné množství. Takže se nebát si dopřát nějakou sladkost nebo něco, co máte rádi, klidně i jednou denně, sami uvidíte, že neztloustnete. Samozřejmě ale jíst i dostatek kvalitních potravin, které dají tělu potřebné živiny.)
  3. Mít rád sám sebe (Tohle je hodně důležité, když se má člověk rád, myslí pozitivně, nemá ani takové tendence se přejídat. Když se přijmete, uvidíte, že to půjde líp, přece každý je originál, ať je takový nebo takový, všichni jsme krásní! Pak se akorát člověk přejídá ze stresu.)
  4. Svěřit se někomu (Když se někomu svěříte, spadne z vás najednou tíha a když půjde do tuhého, můžete se tomu člověku vyzpovídat a on Vás uklidní a třeba i odláká od přejedení.)
  5. Hýbejte se (Najděte si jakýkoliv pohyb, který Vás baví, ať jsou to procházky nebo silové cvičení. Prostě cokoliv. Budete mít ze sebe lepší pocit, že něco pro sebe děláte.)
Tak tímhle to dnes ukončím, je to vše, co jsem chtěla napsat. Doufám, že tento článek někomu pomůže, pokud třeba trpí touhle poruchou a neví si rady. Vím, že už je toho na internetu více, spousta lidí už přidala své rady a možná jsou i podobné jako ty moje. To ale jen utvrzuje, že jsou pravdivé a pomáhají. 

Ještě bych chtěla podotknout, že každému vyhovuje něco jiného. Víceméně je to vše dost podobné. Já doporučuji příjem nepočítat, protože je to stresující, ale někomu třeba počítání maker vyhovuje a pomůže mu víc. To už si musí každý sám odzkoušet. Každopádně milujte se, myslete pozitivně a Vaše tělo Vám to vrátí! :)

PS: Tento článek už mám tady napsaný tak měsíc, ale pořád jsem se odhodlávala ho zveřejnit. Je to pro mě fakt velmi citlivé se s tímto svěřit.

5 komentářů:

  1. Úplně ti rozumím, už mám přes rok a půl napsaný jeden článek spojený s mojí začátečníci anorexií, která se naštěsí podchytila včas. Ale doteď to nedokážu zveřejnit. Pro mě je nejsádnější hned bod 2, pořád se od toho nedokážu odpustit. Dobrý článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, o anorexii už jsem taky psala, je to těžké přiznat se světu. Já věřím, že to jednou půjde :) Děkuji :)

      Vymazat
  2. K tomuhle tématu mám i já docela dost blízko, no naštěstí už můžu říct, že jsem se z toho dostala... :) teda nikdy z toho člověk nebude úplně venku, ale určitě je to o moc lepší a stává se mi to jen občas a už né v takové míře jako kdysi..... jinak skvělý článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je dobře, že jsi na tom takhle :) Mám to podobně. Nepřestává mě udivovat, kolik lidí si tímto prošlo nebo prochází!

      Vymazat
    2. Přesně jak říkáš... ono dříve se o tom moc nikde nepsalo a ani nemluvilo, teď už je to takové o hodně známější....

      Vymazat